První dochovaný akvarel pocházel z Egypta a byl namalovány na papyrus. Akvarelem se rozumí technika, kdy se používá ve vodě rozpustná barva (barva, jejíž základ tvoří voda). Pro tvorbu akvarelu se nejběžněji používá papír – ruční papír, plátno, dřevo, plasty, ale také kůže. Vzhledem k tomu, že akvarelové barvy mají nízkou krycí schopnost, tak jednotlivé podklady prosvítají. Nejzámějším a význačným předchůdcem akvarelu byl Albrecht Dürer, který jich vytvořil více než 86. Mezi další, které můžeme jmenovat je například Paul Cézanne, který reprezentoval impresionistický styl. Akvarelové barvy jsou tvořeny rostlinnými, živočišnými nebo nerostnými pigmenty, které jsou spojeny vodou, konzervačními přísadami, často glycerínem a medem, jež zajišťují nevysychání a popraskání nátěru. Akvarely jsou běžně dostupné v pevné formě jako suché barvy, mokré barvy, polotekuté barvy v tubách a tekuté barvy v tubách či lahvičkách. Techniku akvarelu rovněž používal Václav Menčík nebo Jaroslav Klápště.
Úpravy akvarelových barev
Akvarely se upravují za pomocí Arabské gumy, která je jednou z nejzákladnějších přísad a propůjčuje barvě průhlednost. Býčí žluč pak zajišťuje klouzavost barev a irizující médium dodá lesk. Strukturální médium už dle označení, zvýrazňuje textury lazury.
Akvarelové šťetce
Akvarelová technika využívá k ředění barev vodu, tudíž je vhodné používat speciální akvarelové štětce, které nasají hodně vody a dokáží ji udržet. Vhodné je proto použití přírodních štětců, které se vyrábí z chlupů veverek, volů nebo sobolů. Samozřejmě se vyrábí také syntetická náhražka za přírodní štětiny, ale ta už není schopna pojmout a zadržet tolik vody.
Akvarelové papíry
Použití závisí na tom, jakým způsobem se chystáte malovat. U papíru rozlišujeme jeho gramáž – čím větší, tím silnější a jsou vhodnější pro akvarelovou techniku. Vhodné je také přihlížet k absorbčním schopnostem daného papíru, ale také jeho textuře. Textura ovlivňuje jak vlastnosti, tak i výsledek.