Dřevoryt nebo-li xylografie vzniká za použití dřevěných destiček, které jsou naříznuty napříč kmenem stromu a místo nože se používají mědirytecká rydla. Za průkopníka dřevorytu je považován
mladý anglický rytec Thomas Bewick, který objevil techniku, která umožnila snadnější zvládnutí hmoty a dřeva. Technika dřevorytu se rychle šířila napříč ateliéry umělců a na velmi dlouhou dobu získala dominující postavení především v knižní grafice.
Pro jemnou dřevoryteckou práci je vhodné tvrdé a husté dřevo, například z buxusu nebo hrušky. Destičky pro dřevoryt lze již dnes běžně zakoupit ve výtvarných potřebách nebo si jej můžete jednoduše vyhotovit. Před rytím je vhodné postupovat podle kresby, kterou si předem rozvrhneme na papír – ideálně průsvitný, aby šlo kresbu přenést na destičku. K rytí se používají kvalitní dřevorytecká rýtka z kalené oceli. Čepele rydel mají různé profila a jsou zasazeny do držadel houbovitého tvaru a jejich délka by neměla přesahovat 11 cm. Síla a tloušťka vrypu je pak určována použitým profilem čepele, ale také silou, která je vyvíjena na rydlo. Rýtka pro dřevoryt by měla být před každým rytím dokonale nabroušena, což se obyčejně provádí na jemném brousku z tvrdého přírodního pískovce.
Dřevoryty tvořilo mnoho našich předních českých umělců, jako například: František Kupka, Josef Váchal, František Bílek, ale také velmi často Vladimír Komárek.